Básničky o smutku

5. února 2011 v 18:35

Když srdce bolí,
duše pláče a žít mě nebaví,
pak vzpomínky na to krásné se mi vybaví.
Když žít je těžké a vzdálené,
pak láska má tíhu kamene.
Co víc ještě psát?
Máš či nemáš mě ještě rád?
Láska chodí kolem mě jak víla zakletá,
jsem plná hořkosti a Bohem prokletá...


Říkali že smích jí sluší
teď už si zvykli na její pláč
je to smrt které srdce buší
co je ta dívka zač?

Opustil jí v hrozné době
od toho dne jedinou větu v sobě má
"moje srdce patří tobě"
do temných stěn šeptává.

Z veselé dívky smutná je
a může za to jedna vteřina
copak už pro ni neexistuje naděje?
vždyť někde něco končí a začíná

Pro ni vše už skončilo
opustila ji láska jediná
už ji nezajímá co bylo či nebylo
ona už nebude stejná, ale jiná

Pro ni život už dávno zkončil
už rok se zlomeným srdcem přežívá
nikdo se nedoví kdo život ji zničil
- přišla kondolence, dívka
už není živá…


Sbohem a nezapomeň, co jsi mi dal,
snad pochopíš, co jsi nikdy nechápal,
že ten, kdo nejvíc má rád,
nedokáže odejít jen tak.
Jak zapomenout mám na někoho, pro koho jsem žila?
Jak z mysli vymazat tě mám, když jen pro tebe jsem tu byla?

Já vrátit teď musím Ti srdce tvé,
co na dlani mě hřálo,
i když jen chvíli mi patřilo,
i tak to za to stálo...
Vztahy co začnou, bývají tak krásné.
pak ale láska jednomu v srdci zhasne!


Když uhasne svíčka,
nic to není.
Když uhasne láska,
vždy se něco změní.
Plamínek dohoří,
jiskra už není,
proč se to stalo?!
Proč se to mění....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama